KZR INiG v praxi: udržitelnost biomasy, sledovatelnost a důvěra odběratelů

V praxi to rozhodně není jen o splnění několika formálních požadavků. Za vším stojí intenzivní každodenní práce – úzká spolupráce s dodavateli, školení lidí v provozu i logistice, řízení rizik, interní audity. Do toho přibývá i nutnost sladit paralelní evidenční systémy, například mezinárodní dobrovolná schémata a národní legislativu, tak, aby data „seděla“ a nevznikaly mezi nimi rozdíly.

A co je výsledek? Úspěšný audit není jen další „dokument do šanonu“. Pro odběratele představuje jasný důkaz, že celý systém funguje tak, jak má – že je transparentní, dohledatelný a připravený obstát i při těch nejpřísnějších požadavcích na udržitelnost a vykazování.

Naším váženým klientem v oblasti udržitelnosti biomasy je společnost Energetické centrum s.r.o. v Jindřichově Hradci (dále ECJH), která vyrábí teplo a elektřinu výhradně spalováním zemědělské biomasy a tím využívá obnovitelný místní zdroj energie.

O certifikaci KZR INiG si naše kolegyně Tereza Sýkorová povídala s Jiřím Kubátem, Vedoucím nákupu a logistiky. Do procesu energetického využití zemědělské biomasy můžete nahlédnout v naší galerii.

Uzavřený koloběh, který v praxi funguje

V regionu se postupně vytvořil uzavřený a stabilní koloběh, který přirozeně propojuje zemědělství, potravinářství i energetiku. Místní zemědělci pěstují plodiny jak pro lidskou spotřebu, tak pro krmivo hospodářských zvířat, která následně produkují mléko směřující ke zpracování v mlékárně. Současně s hlavní produkcí vzniká i zbytková biomasa, která nachází smysluplné využití v energetice.

Tato biomasa je využívána k výrobě tepla a elektřiny, které se vracejí zpět do mlékárny a slouží jejímu provozu. Vzniká tak funkční a efektivní systém, v němž se maximálně využívají místní zdroje a omezují ztráty. Suroviny i energie zůstávají v regionu a celý model tak dlouhodobě dává smysl nejen ekonomicky, ale i z hlediska provozu.

Mohl byste krátce popsat, co pro vaši společnost znamená přijetí certifikace KZR INiG – co vás k ní přimělo?

Certifikace systému sledování kritérií udržitelnosti biomasy u KZR INiG musela být v naší společnosti, ale i u našich dodavatelů provedena z důvodu plnění legislativních požadavků. Začlenění systému sledování kritérií udržitelnosti do firemních procesů u nás znamenalo velkou výzvu (a to i přesto, že už jsme se s plněním systémových požadavků setkali – např. při zavádění systému dle ISO 50 001), u našich dodavatelů to pak byla výzva ještě větší. Úspěšné absolvování auditu pro nás znamená potvrzení, že námi nastavené procesy splňují přísné požadavky na udržitelnost, sledovatelnost a transparentnost údajů vykazovaných v rámci tohoto systému.

Jak probíhal váš interní přípravný proces na certifikaci – jaké hlavní kroky jste museli udělat v podniku?

Naštěstí jsme nestartovali úplně od nuly. Ve firmě už dlouhodobě funguje systém hospodaření s energií podle ISO 50001, takže jsme nové požadavky na udržitelnost biomasy mohli přirozeně začlenit právě do něj. I tak to ale rozhodně nebyla formalita — spíš pořádná porce práce.

Bylo nutné upravit interní dokumentaci i procesy tak, aby pokrývaly všechny požadavky dobrovolného schématu (v našem případě polského KZR INiG). To zahrnovalo například detailní evidenci biomasy dle požadavků schématu, nastavení a vyhodnocování rizik, ale také školení zaměstnanců i dodavatelů.

Velkou kapitolou byly audity. Nejen ty interní u nás ve společnosti, ale i kontroly u dodavatelů, kde jsme ověřovali, jestli realita skutečně odpovídá nastaveným pravidlům.

Díky tomu, že už máme funkční systém řízení a zkušenosti z minulosti, proběhla celá příprava poměrně hladce a bez zásadních komplikací. Je ale fér říct, že tím to nekončí — jde o dlouhodobý, kontinuální proces, který vyžaduje zapojení řady lidí a neustálou pozornost.

Stabilita provozu není samozřejmost: lidé, technologie a záložní scénáře

Stabilní provoz není něco, co prostě „běží samo“. Je to souhra technologií, lidí a plánů B (a někdy i C).
Přechod z mazutových kotlů na biomasu byl pro nás velký skok – technologicky i organizačně. Dnes už máme systém vyladěný tak, že v případě výpadku pomůže výměník udržet provoz zhruba jeden den. A v energetice platí jednoduché pravidlo: co nejede dnes, nepočká na zítřek.

Brzy se ale ukázalo, že ani ta nejlepší technologie všechno nespasí. Klíčovou roli hrají lidé – a právě tam je to největší „úzké hrdlo“. Připravit nového člověka do kotelny totiž není otázka pár týdnů, ale zhruba roku. Nejde tedy o rychlé záskoky, ale o dlouhodobé budování týmu a know-how.

Jinými slovy: technologie může být špičková, ale bez správných lidí a promyšlených záložních scénářů by to byla jen polovina úspěchu.

Které části provozu (či dodavatelského řetězce) jste museli nejvíc přehodnotit nebo změnit, aby vyhověly požadavkům udržitelnosti (sledovatelnost, dokumentace, emisní bilance apod.)?

Největší výzvou pro nás byla oblast dokumentace od dodavatelů. Musíme totiž paralelně pracovat se dvěma „systémy vykazování“ – jedním podle požadavků KZR INiG a druhým podle české legislativy. A protože každý z nich používá trochu jiné pojmy a strukturu, snadno může docházet k nesrovnalostem ve vykazovaných datech.

Právě tyto rozdíly bylo potřeba pečlivě zachytit a sladit tak, aby všechno dávalo smysl napříč oběma systémy. Klíčem se proto stala intenzivnější komunikace s dodavateli – bez ní by se celý proces jen těžko obešel.

Kvalita biomasy začíná na poli a končí až u kotle

Kvalita biomasy nezačíná ve skladu, ale už na poli – a její příběh končí až u kotle. A rozhodně nejde jen o papírování. Kontrola kvality je u nás hlavně o práci v terénu. Zodpovědní lidé vyrážejí přímo ke stohům, procházejí je a na vlastní oči kontrolují, v jakém stavu materiál skutečně je.

Pokud dodávka nesplňuje požadavky, přichází okamžitá a konkrétní zpětná vazba. Nejčastěji jde o problémy s vlhkostí, degradací nebo nevhodným skladováním. V praxi totiž rozhodují i zdánlivé detaily – třeba to, jak dobře drží ochranná fólie. Stačí drobná netěsnost a voda si cestu dovnitř najde.

I proto se stohy pečlivě umisťují: musí stát na místech, kde se při dešti nedrží voda, ale zároveň zůstat dobře dostupné pro techniku a odvoz.

Velkou roli hrají i tzv. „wrapy“, tedy stohy hranatých balíků zabalených do fólie. V Česku se tomuto způsobu skladování věnuje jen několik specializovaných firem a jejich kapacity bývají – zejména v létě – na hraně. Během krátkého období je totiž potřeba zabalit tisíce tun biomasy na celou sezónu. Část materiálu putuje rovnou do skladů, ale většina zůstává zatím na loukách a polích, kde čeká na svůj další krok.

Dost biomasy neznamená „vezmeme všechno“: limity jsou v kapacitě, logistice a degradaci

Mít dost biomasy ještě neznamená, že ji prostě vezmete všechnu. Realita je o dost složitější – hrají v ní roli kapacity, logistika i čas, který neúprosně pracuje proti kvalitě.

V některých regionech je biomasy opravdu dost a na první pohled by se nabízelo vykoupit maximum. Jenže ne všechno se dá včas zpracovat nebo správně uskladnit. Pokud materiál leží příliš dlouho, začíná degradovat – a tím ztrácí svou hodnotu. Navíc každý typ biomasy „stárne“ jinak: seno je na tohle nejcitlivější, zatímco obilná sláma vydrží podstatně déle.

Specifickou kapitolou je řepka. Ta se často vůbec nedostane mimo pole, protože slouží jako přirozené hnojivo. Jenže ne každé podloží reaguje na průmyslová hnojiva ideálně, a tak se někdy i řepková sláma nakonec odváží k energetickému využití. U sena pak často jde o méně kvalitní seče nebo porosty, které se nehodí ke krmení – třeba kvůli vyšší kyselosti.

Do toho všeho se proměňuje i chování samotných dodavatelů. Zemědělci si totiž čím dál častěji nechávají biomasu pro vlastní potřebu, ať už jde o seno nebo slámu. Logistika se tak musí plánovat velmi pečlivě – běžně se pracuje se vzdálenostmi kolem 50 až 60 kilometrů. Pomáhají i externí dopravci, kteří přivážejí vlastní biomasu nebo ji sami vykupují a dál dodávají.

Jaký konkrétní přínos pro vaši firmu vidíte: například z hlediska trhů, zákazníků, konkurenčního postavení nebo provozní efektivity? Souhlasíte s tím, že certifikace „otvírá dveře“ a posiluje důvěru?

Certifikace pro nás není jen „papír do šanonu“, ale v praxi funguje jako vstupenka na trh. Dnes už totiž bez jasného prokázání splnění požadavků na udržitelnost biomasy v podstatě nelze obchodovat – a právě tady má certifikace zásadní roli.

Z pohledu zákazníků je to především otázka důvěry. Certifikát jim dává jistotu, že energie, kterou dodáváme, má dohledatelný původ a že celý proces – od nákupu suroviny až po naše interní fungování – odpovídá legislativním požadavkům na udržitelnost. Jinými slovy: není to jen o tom, co říkáme, ale o tom, co dokážeme prokázat.

A že to má konkrétní dopad, se potvrdilo i v praxi. Například certifikace KZR INiG nám pomohla otevřít dveře k novému klíčovému odběrateli tepelné energie.

Na druhou stranu je fér říct, že tahle „vstupenka“ něco stojí – hlavně z hlediska administrativy. Proces je náročný nejen pro nás, ale výrazně zatěžuje i naše dodavatele. Certifikaci jako takovou jednoznačně podporujeme, dává smysl a posouvá celý trh správným směrem. Zároveň bychom ale uvítali její zjednodušení, zejména právě na straně dodavatelského řetězce. Věříme, že připravovaný vnitrostátní systém sledování udržitelnosti biomasy by mohl situaci v tomto směru alespoň částečně ulehčit.

Jak jste zapojili zaměstnance napříč provozem – například v části odpovědnosti za biomasy, odpady či zbytky, které systém KZR INiG sleduje? 

Provoz naší společnosti je zajišťován ne příliš velkým počtem zaměstnanců, proto byli všichni pracovníci detailně seznámeni s problematikou sledování kritérií udržitelnosti biomasy formou školení. Vybraní zaměstnanci byli navíc proškoleni jako interní auditoři, aby mohli provádět audity u dodavatelů jako odpovědné osoby. Významná část nové odpovědnosti dopadla na pracovníky logistiky, kterým v souvislosti s požadavky na sledování dodávek biomasy (a hlavně dokumentace k nim) výrazně narostla administrativa.

Můžete uvést konkrétní příklad změny či vylepšení (procesu, technologie, dokumentace), která vznikla díky certifikačnímu procesu?

Certifikační proces s sebou přinesl i jednu méně populární „novinku“ – více dokumentace. Ne všechno z ní je z pohledu reálného sledování udržitelnosti vyloženě přínosné, a někdy tak může působit spíš jako nutná administrativní daň.

Na druhou stranu ale přinesl i konkrétní zlepšení tam, kde na tom skutečně záleží. Zpřesnili jsme interní kontrolní mechanismy a výrazně lépe jsme si nastavili spolupráci v rámci dodavatelského řetězce. Máme dnes jasnější přehled o tom, odkud biomasa přichází, jak s ní jednotliví partneři nakládají a kde mohou vznikat rizika.

Jinými slovy – i když papírů přibylo, ve výsledku máme procesy pevněji v rukou a lépe sladěné napříč celým řetězcem.

Řízení vlhkosti a zásob: čísla, která dělají rozdíl

Řízení zásob není žádná „skladová rutina“, ale docela sofistikovaná disciplína, kde hrají roli konkrétní čísla i dobré načasování. V provozu se běžně pracuje se zásobou v řádu stovek balíků – například kolem 850 kusů, k tomu ještě rezerva zhruba 200 balíků připravených pro okamžité využití.

Zásadní je také pracovat s materiálem v logických celcích. Pro stabilní chod technologie se totiž nevyplatí neustále přepínat mezi různými typy biomasy – ideální je držet se jedné suroviny po delší dobu, typicky alespoň osm hodin v kuse. Provoz je pak plynulejší a lépe predikovatelný.

Rozdíly jsou i mezi jednotlivými druhy biomasy. Některé mají vyšší hustotu slisování, a tím pádem i větší hmotnost na balík – rozdíl může být klidně 100 až 200 kilogramů. Díky své struktuře pak takový materiál často vydrží déle, takže jeho spotřeba bývá ve výsledku nižší než u jiných typů.

Ve finále tak nejde jen o to „mít dost“, ale hlavně vědět, jak s tím správně pracovat. Právě v těchto detailech se totiž rozhoduje o efektivitě celého provozu.

Jak měříte (či plánujete měřit) výsledky této certifikace – např. v úspoře emisí, ve zlepšení transparentnosti dodavatelského řetězce nebo v nových kontraktech?

Výsledky naší společnosti jsou zahrnuty do celkového hodnocení ESG Skupiny ČEZ. 

Jakým způsobem komunikujete certifikaci vašim zákazníkům, partnerům či širší veřejnosti?

O procesu a výsledku certifikace jsou informováni naši obchodní partneři prostřednictvím obchodních jednání, marketingových materiálů a webových stránek. 

Kde vidíte největší výzvy – co bylo nejtěžší při dosažení certifikace a jak jste tyto překážky řešili?

Největší výzva? Přimět dokumentaci, aby mluvila jedním jazykem – a to nejen u nás, ale i napříč celým dodavatelským řetězcem. Každý měl totiž své zvyklosti, své tabulky a svůj „osvědčený systém“, takže sladit to do jednoho funkčního celku byla občas skoro detektivní práce.

Klíčem nakonec nebyla žádná kouzelná zkratka, ale poctivá a včasná komunikace. S dodavateli jsme si věci vyjasňovali průběžně, nastavili společná pravidla a postupně vše doladili tak, aby na sebe jednotlivé části navazovaly.

Výsledek? Méně chaosu, větší přehled – a systém, který dává smysl všem zúčastněným.

Jaké jsou vaše další kroky v rámci udržitelného rozvoje – co přinese certifikace v názvu „next step“ pro vaši firmu? 

Plánujeme rozšiřovat digitalizaci celého procesu pro usnadnění práce kolegů, kteří s tématem udržitelné biomasy denně pracují.

Jak jste vnímal spolupráci s týmem URS? Doporučil byste jej dále? 

Spolupráci s týmem URS bychom popsali jednoduše: když už se člověk musí prokousávat certifikací, je fajn na to nebýt sám – a ideálně mít vedle sebe někoho, kdo ví, kudy vede cesta.

Velmi jsme ocenili nejen odbornou stránku, ale i lidský přístup. V situacích, kdy se potkaly (a někdy trochu „minuly“) požadavky KZR INiG a české legislativy, pomáhalo hlavně to, že se nehledaly problémy, ale řešení. A to praktická.

Díky otevřené komunikaci a ochotě věci vysvětlovat pro nás byl celý proces výrazně srozumitelnější – a místy i méně bolestivý, než by se dalo čekat.

Pokud bychom měli odpovědět na otázku, zda doporučit dál: ano, s klidným svědomím.

"Závěrem bych chtěl také poděkovat mým kolegům - panu Vozábalovi a panu Moudrému, díky kterým mám pro svou každodenní práci dostatečnou znalost všech důležitých souvislostí", dodává Jiří Kubát.